Nahlédněte za masku humanismu a nenajdete žádné znamení Boha.

Má vroucně milovaná dcero,

je mou touhou, aby se všichni moji drazí následovníci vroucně modlili za odvrácení hrozby zranění duší rostoucím ateismem. Ateismus se ne vždy sám vyhlašuje. Velmi často si lidé, kteří se z různých důvodů rozhodli nevěřit nadále v Boha, si za Něj vytvářejí náhražku.

Člověk si kvůli své povaze musí najít příčinu, aby odůvodnil svou existenci. Kletbou humanismu je to, že vyzdvihuje člověka v očích lidí. Podle humanistů vše, co je třeba dělat, je zajistit především potřeby člověka. Mnoho lidí si plete humanismus s křesťanstvím. Prohlašuje-li někdo pozemské statky v životě člověka za důležité, jak se za každou cenu vyhnout trápení nebo bídě, lze tak snadno předpokládat, že je to forma lásky k bližnímu.

Říkáte-li, že chcete zastavit chudobu, nezaměstnanost a jiná strádání, mnozí si pomyslí, že mluvíte ve jménu Boha. Nahlédněte za masku humanismu a nenajdete žádné znamení Boha, ba ani zmínku jeho jména. Ti, kteří žijí své životy jako humanisté, Boha nemilují. Milují jen sebe. Věří také, že vše, na čem záleží, je blahobyt lidstva – obvykle ve formě světských věcí – jako prostředek k cíli.

Přestože to může připadat dobročinně, jako starost o lidské potřeby, nemůžete nikdy nahradit Boha kladením potřeb člověka na první místo. Činíte-li tak, urážíte Boha. Humanismus, třebaže má všechny vnější znaky lásky k Bohu, není tím, čím se zdá být. Za maskou lásky se skrývá sebeláska. Člověk zemře, jeho tělo se obrátí v prach, jeho duše bude žít dál, přesto by vás humanismus nechal věřit v nesmrtelnost člověka.

Buďte opatrní s přijetím humanismu, protože pokud ho přijmete, oddělíte se ode Mne.